Zlepšení nejen motorických příznaků

Prof. Bareš následně připomněl výsledky studie RECOVER, která hodnotila podání transdermálního rotigotinu u pacientů s časně ranními motorickými fluktuacemi a postižením spánku. Šlo o dvojitě zaslepenou, placebem kontrolovanou studii, v níž bylo 336 nemocných s Parkinsonovou chorobou randomizováno v poměru 2 : 1 k transdermálnímu užívání rotigotinu s titrací od 2 mg do 16 mg za 24 hodin nebo placeba. Studie prokázala nejen signifikantní efekt rotigotinu na ovlivnění motorických příznaků, ale také na celkové zlepšení spánku.

Výhodou rotigotinu podávaného v transdermální náplasti jednou denně je konstantní uvolňování léku, absence průchodu GIT a možnost náhle léčbu přerušit odstraněním náplasti. Mezi nevýhody pak patří vznik reakce v místě aplikace, omezená koncentrace léku na cm2 a riziko nežádoucích účinků spojených s dopaminergní terapií. „Jedná se o první studii prokazující zlepšení na spánek vázaných potíží při Parkinsonově nemoci. Pacienti v ní po podání rotigotinu udávali zlepšení poruch spánku, nočního brnění končetin, křečí, bolestí, imobility, zmírnění ranní nehybnosti, nálady a celkové kvality života.

Není zatím úplně zřejmé, do jaké míry je zlepšení spánku podmíněno potlačením motorických symptomů, zde je prostor pro další výzkum. Pro pacienty je však důležité, že k těmto pozitivním efektům dochází,“ upřesňuje prof. Bareš.

Respektovat standardy i přání a potřeby pacientů
Další z novějších možností v racionální terapii parkinsoniků je intrajejunální podávání L-DOPA ve formě gelu (firemní název Duodopa), které je určeno pro nemocné s pokročilým postižením, již nesplňují kritéria hluboké mozkové stimulace nebo si tuto stimulaci nepřejí. Předností tohoto přístupu je možnost podání léku bez průchodu GIT (vyžaduje zavedení perkutánní gastrostomie), a tím nastavení vyrovnanější plazmatické koncentrace L-DOPA.

Nevýhodou tohoto postupu je vysoká cena a invazivní postup. „Jde o metodu určenou pouze pro malou část našich nemocných, ale i tak bychom ji v rámci racionálního přístupu měli zvažovat u některých pacientů s velmi pokročilým stadiem onemocnění.

Na naší klinice jsme tuto metodu použili od listopadu 2008 u 19 pacientů – 11 mužů a osmi žen. Nadále v ní pokračuje 13 nemocných, dva pacienti zemřeli, u dalších dvou se vyskytly nežádoucí účinky a u dvou nebyla dostatečná compliance. Obecně z komplikací této léčby dominují technické problémy s pumpou a celým systémem, medicínské komplikace jsou daleko menší, ale pořád existuje určité riziko vzniku nežádoucích účinků dopaminergní terapie,“ doplňuje prof. Bareš.

Lze tedy shrnout, že racionálním přístupem v případě pacienta s časným stadiem Parkinsonovy choroby je podání symptomatické léčby agonistou dopaminu a při ztrátě kontroly onemocnění přidat L-DOPA. „V pozdějších fázích choroby, i přes pokroky v jiných oblastech, je základem dopaminergní terapie, která se skládá z podání L-DOPA a agonistů dopaminu s tím, že při výběru daného přípravku bychom se měli řídit podle terapeutických standardů při respektování přání a potřeb pacienta, popř. jeho komorbidit. Přitom bychom se měli více zaměřit i na nemotorické příznaky a zvažovat popř. jiné formy podání než jen tabletové,“ uzavírá prof. Bareš.

zdroj: ton, Medical Tribune

Zveřejněno v rubrice Aktuality
Zpět