Účinky DBS STN

Subthalamické jádro je drobný mandlovitý útvar v hloubi mozku, umístěný párově na každé straně vedle substantia nigra, jejíž degenerace je spojená s nedostatkem dopaminu a je podkladem rozvoje PN. Při nedostatku dopaminu se snižují funkce některých oblastí mozku a dochází ke zvýšení aktivity v jiných oblastech. Vlivem DBS se abnormální aktivita tlumí, čímž se upravuje činnost okruhů řídících hybnost a mírní se příznaky PN.

Ne každý pacient s Parkinsonovou nemocí je vhodným kandidátem na hlubokou mozkovou stimulaci. Nicméně i pro ty, kteří jsou lékařským konziliem uznáni za vhodné kandidáty, není konečné rozhodnutí o podstoupení DBS snadné. Do hry totiž vstupuje i řada dalších faktorů, které je nutno pečlivě zvážit.
Hluboká mozková stimulace využívá chirurgicky implantovaného lékařského zařízení zvaného neurostimulátor. Ten se podobá kardiostimulátoru a zajišťuje elektrickou stimulaci přesně stanovených míst v obou hemisférách. Stimulovat můžeme jedno z těchto dvou míst: subthalamické jádro (STN), nebo globus pallidus internus (GPi). Obě tyto struktury se nachází hluboko v mozku a podílí se na řízení motoriky (pohybu). O tom, jestli se cílem působení stimulace stane STN, nebo GPi rozhodne neurolog společně s neurochirurgem v závislosti na příznacích, které mají být léčeny. Stimulace těchto oblastí v mozku pravděpodobně blokuje signály, způsobující škodlivé motoricképříznaky choroby. Díky tomu pak řada pacientů po DBS lépe ovládá pohyby svého těla.
K motorickým příznakům Parkinsonovy nemoci patří:

• rigidita: ztuhlost či neohebnost končetin a kloubů,
• bradykineze/akineze: zpomalení pohybu či nepohyblivost,
• tremor: třes neovladatelný, rytmický pohyb končetin, hlavy či celého těla.

Stimulační souprava se skládá z elektrody zavedené do mozku, pod kůží kabelem propojené s vlastním stimulátorem, který je vložen pod kůží na hrudníku pod klíční kostí. Elektroda je zavedena malým otvorem v lebeční kosti, na jejímž konci v cílovém jádru se vysílají elektrické impulzy o frekvenci 130 Hz a vyšší. Z příznaků PN obvykle nejlépe reaguje třes, pohybové zpomalení (bradykineze) a svalová ztuhlost (rigidita). Správná stimulace nevyvolává mimovolní pohyby (dyskineze). DBS neléčí základní onemocnění, pouze mírní jeho příznaky. Nemoc trvá a rozvoj projevů může pokračovat. Obvykle špatně na DBS STN odpovídají poruchy rovnováhy a zárazy či "zamrzání" nohou při chůzi. Na DBS většinou neodpovídají nebo se mohou zhoršit poruchy řeči a polykání. Zkušenosti ukazují, že zmírnění příznaků je mnohaleté, pokud ovšem nedojde při progresi onemocnění k rozvoji těch příznaků, které na stimulaci nereagují. Po několika letech je nutno stimulátor vyměnit – životnost litinové baterie je asi 5 let.