Psychika

Parkinsonova nemoc má od počátku vliv na psychiku nemocného, proto je velmi důležitá specifická psychologická péče, která má tři hlavní funkce:

předcházet psychickým poruchám
zlepšovat kvalitu každodenního života nemocného
nepřímo ovlivňovat parkinsonské příznaky pomocí různých technik

Máme-li o nemoci dostatečné znalosti, můžeme s ní lépe žít a daří se nám tlumit její důsledky.

Poruchy nálad

Deprese

50 - 90% nemocných trpí depresemi a často se deprese vyskytují jako první příznak nemoci

deprese není vázána na stadia nemoci
je to patologická porucha nálady, která neodpovídá okolnostem,
deprese u PN vzniká stejným patologickým procsem v mozku jako heybné příznaky. Nejedná se o reakci na onemocnění
Projevy deprese:

skleslá nálada, snížení energie, aktivity, pocit viny, zhoršení schopnosti se radovat, ztráta náhledu, pokles zájmů, zhoršení koncentrace paměti, myšlenky na sebepoškození, úzkost, podráždění, porucha spánku, nechutenství, únavový syndrom, neklid, hypochondrie, vystupňování pocitu o zhoršené hybnosti, přestože k ní nedošlo.

Fobie
je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným bezdůvodným strachem z konkrétních situací nebo podnětů.

Sociální fobie.

Strach nemocného, že se stane středem pozornosti, z pobytu ve společnosti, ze sociálních. situací (jídlo, mluvení před lidmi..)
U PN typicky souvisí se snahou maskovat hybné potíže (zejména mimovolní pohyby).
důsledkem odmítání vycházet z domu, je logicky izolace. Zpětně je ovlivněn život nemocného i celé rodiny.

Úzkost

je velmi častá porucha u PN.Jedná se o subjektivně velmi nepříjemný pocit obav a strachu, který nemá konkrétní obsah nebo se jedná o obvy z maličkostí. V počátku PN se objevuje bezdůvodně, později je vyvolávánaa i motorickými problémy.

To vše vede nemocného ke strachu, že to nezvládá a nezvládně, že nedokáže čelit nemoci, nebude moci plnit své povinnosti, nebude správně užívat léky. Dopaminergní léčba může způsobit určité napětí. K celkovému pocitu úzkosti přeibývá také strach z budoucnosti a z vývoje nemoci.

Fobie z pádu

se objevuje po prvních pádech. Nemocný se bojí nového pádu, proto ani nevychází z domu a také se bojí zůstávat sám.

Agorafobie

Nemocný je úzkostný z míst a situací, kde by bylo obtížné mu přijít na pomoc.

Kognitivní deficity

Poruchy plánování

Jde o potíže uspořádat a rozčlenit úkony při plnění nějakého úkolu. Nemocný je roztržitý, neumí se soustředit, jeho činnost ztrácí na efektivitě. Může se projevit jako obtíž předjímat, co bude třeba vykonat. Nemocný nedokáže řešit i jednoduché problémy, protože není schopen uspořádat si dané informace a naplánovat jednotlivé úkony tak, jak by měly po sobě následovat. Tyto poruchy jsou více viditelné u člověka, který před onemocněním měl velmi dobrý organizační smysl.

Poruchy duševní flexibility

Schopnost rychlým a plynulým způsobem přecházet z jednoho typu zpracování informace na jiný. Můžou vést k zlostnému chování a k neoblomným postojům, k setrvávání v nevhodném chování či v tématu hovoru, které bylo již změněno. Objevuje se bezradnost při rozhodování v nové situaci nebo při náhlé změně v právě probíhající činnosti.

Apatie

je ztráta zájmu, netečnost k vnějším podnětům, sklon k pasivitě. Často bývá provázena též poklesem nebo ztrátou vůle ("abulie"), kdy nemocný není schopen zmobilitovat své síly k zahájení nějaké činnosti.
Dalším doprovodným projevem může být ztráta schopnosti prožít radost ("anhedonie") nebo celkové emočné ochuzení (snížená schopnost reagovat v citové rovině na pozitivní nebo negativní událost).
Nemocného izoluje a vede k nepochopení ze strany okolí. Apaticcký člověk vzbuzuje dojem, že nechce nic dělat, je líný. Není to pravda. Jedná se o projev nemoci, který pacient sám neovlivní.

Poruchy paměti

Problémy se mohou vyskytovat u pracovní paměti, která zahrnuje zpracování informace a její uchování.
Pracovní paměť je systém umožňující třídit, uchovávat a zpracovávat informace, když člověk prování různé rozumové úkony, jako je porozumění, učení, usuzování, řešení problémů at. Pracovní paměť je spojena s funkcí zpracování informací uvnitře krátkodobé paměti. Umožňuje spojení s dlouhodobou pamětí.

Pomalost

zasahuje uvažování, stejně jako vybavování představ, tvorbu myšlenek a produkci slov.

Závislostní poruchy

narušují schopnost úsudku a mohou nemocného dostat do nebezpečných a riskantních situací. Nemocný přestává být pánem svého chování a jsou mu lhostejné jeho následky.

Porucha kontroly impulzů - ICD

Kontrola impulzů souvisí se schopností autocenzury, posouzení vhodnosti svých slov, činů a přizpůsobení tomu jednání.

Impulzivita a ztráta zábran představují nedostatečnou schopnost ovládat buď své činy nebo řeč, a to může vyústit v tzv. návykové a impulzivní poruchy.

Typické činy nejsou předem plánované a promyšlené a člověk nad nimi má minimální nebo žádnou kontrolu. Někdy může být provázeno pocitem viny a výčitek. Vyskytuje se u 13 - 20 % nemocných PN užívajících dopaminergní medikci. Jedná se o její nežádoucí účinek.

Klinické projevy ICD:

Patologické hráčství (gamblerství) trvalé, nevhodné a nežádoucí hraní různých typů her narušujících osobní, rodinné a pracovní
aktivity. Důležité je zaujetí hraním, neúspěšné pokusy o kontrolu, narůstající finanční ztráty, lhaní o hraní, neklid či
podrážděnost při omezení hry, zanedbávání vztahů, práce či vzdělání, půjčování si peněz.
Hypersexualita - zaujetí sexuálními myšlenkami, dožadováním se sexu a touha po časté genitální stimulaci, pornografie, telefonické sexuální linky, promiskuita.
Kompulzivní nakupování - nadměrné a přemrštěné nakupování nepotřebného zboží vedoucí k finančním potížím.
Kompulzivní přejídání - zvýšený příjem potravy a nutkavé jezení. Nemocný není schopen přestat jíst, ale ani si potravu pořádně vybrat.
Punding - komplexní, bezúčelné, složité, streotypní chování (rozebírání rádia, zahradničení, rybaření, psaní básní, kreslení, hra na hudební nástroj). Důležité je, že chybí tomuto chování konec, žádný závěr není. Je to také tříděné předmětů, kategorizace informací, bezúčelné používání počítače a internetu. Toto chování má neproduktivní ráz. Na návrh přerušení činnosti reagují nemocní podrážděně a mrzutě.

Dopain dysregulační syndrom - DDSP

Poprvé byl popsán jako syndrom v roce 2000. Je to porucha chování a sebekontroly spojená s nadužíváním dopaminergních léků. Toto nutkavé a neadekvátní užívání léků (množství užívaných léků je podstatně větší, než vyžaduje hybný stav, pacient je trvale předávkován) vede k těžkým mimovolním pohybům a psychotickým projevům.

Vyskytuje se u 4% nemocných PN a tato porucha je podobná jako závislost na drogách, alkoholu, nikotinu.

Projevy DDS

patologický vzorec užívání léčby: zvyšování dávek i přes trvající dyskineze, hromadění léků, "zásoby"

afektivní poruchy: výkyvy nálad v závislosti na hybném stavu - periody OFF (úzkost, smutek, únava) a levodopou navozená euforie hypománie. Subjektivní vnímání hybnosti je však zkreslené, nemocný se cítí v OFFu při poklesu nadměrné hladiny na úroveň normální dávky (tj. ve stavu, kdy se ostatní nemocní vnímají jako dobře hybní).
netrpělivost po další dávce, potřeba dalších "záchranných" dávek
psychiatrické příznaky impulzivnost, podrážnděnost, přecitlivělost, vznětlivost, psychomotorická agitace, nedostatek náhledu na sociální a osobní obtíže.

život s PN