1. Vaše povolání a profese před Parkinsonovou nemocí?
Byla jsem vrcholová sportovkyně – hrála jsem basket za TJ Lokomotiva Štart Poprad a pracovala jsem jako metodička TJ.
2. V kolika letech jste se dozvěděl, že máte Parkinsonovu nemoc a do jakého věku to relativně šlo žít ještě jakoby jste nebyli nemocní?
O Parkim jsem se dozvěděla od mé neutoložky ve 34 letech, tak do 39 se to dalo skrývat a nebylo to tak znát.
3. Kdo Vám pomohl/pomáhá a kdo utekl?
Nikdo neutekl, kamarádi zůstali a pomáhá celá rodina.
4. Co je pro Vás nejtěžší v životě s Parkim?
Zatím to jde zvládat všechno, ale je to pomalejší a pomalejší……
5. Mohli by jste se charakterizovat před a po onemocnění?
Celkem stejná, akorát ta rychlost vázne.
6. Změnil se Vám žebříček hodnot a jak?
Trochu ano. Těším se z každého dne.
7. Co rád/a děláte ve volném čase?
Jezdím na kole, plavu, pes, zahrada.
8. Čeho si nejvíce ceníte na druhých?
Že se mi snaží pomáhat a jsou tolerantní.
9. Co považujete za Váš úspěch před a po onemocnění Parkinsonovou nemocí a jaké je Vaše přání, touha nebo co by jste rádi ještě dokázali?
Touha je mít už po DBS a netancovat.
10. Co Vám pomáhá duševně a tělesně v boji s Parkinsonovou nemocí?
Parki kamarádi, přátelé a rodina.
