Hana, 1965

 
1. Vaše povolání a profese před Parkinsonovou nemocí?
Byla jsem vrcholová sportovkyně – hrála jsem basket za TJ Lokomotiva Štart Poprad a pracovala jsem jako metodička TJ.

2. V kolika letech jste se dozvěděl, že máte Parkinsonovu nemoc a do jakého věku to relativně šlo žít ještě jakoby jste nebyli nemocní?
O Parkim jsem se dozvěděla od mé neutoložky ve 34 letech, tak do 39 se to dalo skrývat a nebylo to tak znát.

3. Kdo Vám pomohl/pomáhá a kdo utekl? 
Nikdo neutekl, kamarádi zůstali a pomáhá celá rodina.

4. Co je pro Vás nejtěžší v životě s Parkim? 
Zatím to jde zvládat všechno, ale je to pomalejší a pomalejší……

5. Mohli by jste se charakterizovat před a po onemocnění? 
Celkem stejná, akorát ta rychlost vázne.

6. Změnil se Vám žebříček hodnot a jak? 
Trochu ano. Těším se z každého dne.

7. Co rád/a děláte ve volném čase? 
Jezdím na kole, plavu, pes, zahrada.

8. Čeho si nejvíce ceníte na druhých? 
Že se mi snaží pomáhat a jsou tolerantní.

9. Co považujete za Váš úspěch před a po onemocnění Parkinsonovou nemocí a jaké je Vaše přání, touha nebo co by jste rádi ještě dokázali?
Touha je mít už po DBS a netancovat.

10. Co Vám pomáhá duševně a tělesně v boji s Parkinsonovou nemocí?
Parki kamarádi, přátelé a rodina.

Zpět