Operační výkon

Operační výkon má dvě fáze:

1. Zavedení elektrod do mozku,bez celkové anestezie a za spolupráce s nemocným probíhá zavedení elektrod. Pacienti se samozřejmě obávají bolesti, mozek ale sám o sobě nebolí, neobsahuje totiž příslušné receptory. Tkáně, které je obsahují, jsou znecitlivěny anestetikem. Poté se nasadí na hlavu pacienta stereotaktický rám, který je připevněn šrouby transdermálně do lamina externa kalvy. Vše se děje pod kontrolou MRI.

Během operace se testují účinky stimulace, pacient odpovídá a provádí pohyby podle požadavků lékaře.

2. Implantace stimulátorů
Provádí se přibližně s 2 denním odstupem v celkové anestezii. Největším nebezpečím zákroku je krvácení do mozku, k němuž může dojít porušením cév při průchodu elektrody. Důsledky jako po spontánním mozkovém iktu (poruchy řeči, zraku, ochrnutí či dokonce smrt). Dalším rizikem je infekce v okolí implantátu. Krvácení se vyskytuje u 2-3 % pacientů, infekce u 1-3 %. Před operací a po ní se stav pacienta zhorší, protože je omezeno užívání léků. Po operaci lze zahájit stimulaci asi po 4 týdnech, po vhojení elektrod. Další týdny obvykle trvá testování a průběžně je nastavovaná stimulace a dávkování léčby. Toto období vyžaduje péči psychologa a velkou trpělivost ze stran ošetřujícího personálu a rodinných příslušníků.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že dnes stále nejsme schopni léčit Parkinsonovu chorobu, ale pouze zmírňujeme některé její hlavní příznaky.
Úspěch operace závisí na značné zkušenosti chirurgického týmu.