Okénko pro pečující

Jak pečovat o sebe?

Pečovat - znamená dávat své síly tomu, o koho pečujeme.
Náročné pomáhající aktivity vyvolávají únavu a stres. Nezřídka vyžadují i značné sebeovládání.

Duševní hygiena (psychohygiena) se zabývá podporou a rozvojem duševního zdraví. Navrhuje opatření, jak si duševní zdraví zachovat nebo duševního zdraví dosáhnout.

Když není dobře mně, nemůžu se dobře starat o tebe.

Únava je nepříznivý duševní stav, je to subjektivní pocit. 
Unavený pečující:
má sníženou výkonnost a pozornost
trpí bolestmi hlavy, pocity slabosti, je skleslý
nechuť a malý zájem o činnost
je nejistý, má obavy z neúspěchu
nepřiměřeně reaguje na okolí

Stres - obrana organismu proti působení nepříznivých podnětů. Je to nepříznivý duševní stav, vyvolává napětí, které vyvolá křeč. 

Malý test - jak jsem na tom já?

  • Zapotím se před důležitým jednáním?
  • Bolí mě často záda?
  • Mám často neodolatelnou chuť na cigaretu, čokoládu nebo alkohol?
  • Rozbuší se mi z ničeho nic srdce?
  • Mám pocit, že jsem nezvládl/a ani část z toho, co jsem si předsevzal/a? 

Souhlas s každou položkou znamená 20% ohrožení

Jak zvládat stres

chodit včas spát
omezit konzumaci kávy – zvyšuje kyselost prostředí
přes den 20 minut odpočinku (nadledvinky odbourají vnitřní napětí)
Svíráním prstů v botách dojde ke spotřebování stresových hormonů.
Vyhradit si alespoň jeden půlden v týdnu pro sebe  

Jak předcházet únavě

střídat činnosti
zařazovat přestávky
plánovat činnosti
dělat věci s určitou pravidelností
používat relaxační techniky uvolňovací cviky 

Při dlouhodobém nepříznivém stavu vzniká syndrom vyhoření. Dochází k němu z důvodu chronického stresu.

Projevy syndromu vyhoření:
  • vyčerpání fyzické 

    (chronická únava, slabost, poruchy spánku, poruchy paměti a soustředění, bolesti zad, funkční poruchy)

  • vyčerpání psychické 

    (pocity strachu, bezmoc, sklíčenost, výbuchy vzteku, ztráta sebeovládání) 

  • odcizení 

    – (práce, kolegové, okolí), přezíravé chování až agresivita, ztráta sebeúcty, pocit vlastní nedostatečnosti, ztráta a chuť navázat a udržet vztahy s ostatními.

  • pokles výkonnosti 

    (nespokojenost s vlastním výkonem, ztráta nadšení, nerozhodnost, ztráta motivace, pocit selhání, vyšší spotřeba času a energie) 

Obrana proti syndromu vyhoření

Smiř se s tím, jak to je (tolerovat tuto situaci, pokud je trochu přijatelná).

Změň to (pokud není situace přijatelná, pokusit se s ní vypořádat nebo ji ovlivnit – dle schopností).

Vzdej to (pokud je situace nepřijatelná a nemůžeme ji ovlivnit, nastupuje rezignace). 

Relaxace

Metoda uvolnění

  • sed, zhluboka nadechnout,
  • sepnout ruce za zády a silně táhnout k sobě,
  • natáhnout nohy v kolenou, vtáhnout břišní svaly tisknout zuby,
  • po 5 sekundách vydechnout,
  • nechat napětí rozplynout, říct: "uvolnění",
  • totéž ve stoji.

Metoda mini-spánek

  • sedět nebo ležet,
  • pomalu vydechnout,
  • v průběhu výdechu si říct pomalu: míjí jedna minuta, dvě minuty minuly tři minuty minuly…,
  • provozovat libovolně dlouho, nádechům nevěnovat pozornost.

Metoda rychlé povzbuzení

aktivuje, pomáhá při odstranění únavy, přepracovanost.

  1. Sepjatými dlaněmi silně a rychle třeme jednu o druhou tak, aby se zahřály. 
  2. Zahřátými dlaněmi potom masírujeme obě poloviny obličeje nahoru a dolů.
  3. Poklepáme dlaněmi na temeno hlavy, lehce bubnujeme na vlasovou část hlavy.
  4. Mírný předklon, dlaní poklepat rázně a plynule zdola nahoru po vnitřku paže, potom po vnějšku paže.
  5. Poklepání má být citelné – lehce štípe.
  6. Mírný předklon a dlaněmi propleskat jednu nohu, potom druhou. 

Krabička poslední záchrany

imaginární místo v sobě, mám tam uložené:

  • Svoje krásné zážitky, co se mi dobrého povedlo.
  • Životní moudra, krásné události, které mě potkaly.
  • Moje zkušenosti (např. věty – když jsem zvládl/a to a to, tohle určitě zvládnu též, jsem dobrý/á, protože...,  
Mám mnoho chyb, ale s klady a přednostmi, které mám, také dokážu dobře a smysluplně žít.
Dělám, co je v mých silách, zbytek není můj úkol.

Pro lepší pochopení nemocného

Nemocný člověk má potřeby, které jsou na začátku nemoci stejné, jako mají všichni zdraví lidé, ale postupem času a postupující nevyléčitelnou nemocí, se jeho potřeby mění.
Je dobré vědět, jaké jsou potřeby nemocného, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním a zhoršeným vztahům mezi nemocnýcm a všemi, kteří s ním žijí a starají se o něho.

Potřeby člověka obecně:

BÝT -  znamená vše, co člověka udržuje při životě
dýchádní, strava, oblečení, hygiena, pohyb, samostatnost 
vnímání, cítění, myšlení, sebeúcta, sebekontrola, psychické zdraví
životní přesvědčení, žebříček hodnot 

MÍT - to, co nám pomáhá ke spokojenému životu
domov, zaměstnání,
rodina, přátelé, spolupracovníci, sousedé
pracovní příležitosti, vzdělávání, rekreace, společenské aktivity 

REALIZOVAT SE 
domácí a zájmové aktivity, relaxace, rozvoj znalostí a dovedností
sociální začlenění, placená práce,
 péče o zdraví 

Potřeby nemocného člověka se změní na dva základní okruhy:

fyziologické potřeby, potřeba jistoty a bezpečí 
láska a pocit příslušnosti, pocit sebeúcty (důstojnosti) 

  • Nemocný chce být ubezpečován, že něco v životě dokázal, že nežil nadarmo.

  • Je rád, když cítí, že toho, kdo se o něj stará, neobtěžuje.

  • Nemocný potřebuje vědět, že nebude ponechán sám sobě bez pomoci a opuštěn.

  • Chce vědět, že pečující udělá vše, aby mu ulevil v bolestech a dalších nepříjemných projevech.

  • Zároveň ale je těžce frustrován pomyšlením, že už sám nic nemůže a je odkázán na druhého.

Obecné rady pro péči o nemocné >> 14 P

  • Posílit se obrovskou trpělivostí, laskavostí, odvahou, ochotou pomáhat.
  • Porozumět náladám, změnám v chování, změnám v pohybu (je třeba informace).
  • Pochopit, že nemocný si nevymýšlí, že nedělá schválnosti, že se opravdu velice snaží, i když někdy to naprosto není vidět.(někdy jsou až otravní, jakoby na just něco neudělají)
  • Počítat s tím, že nemocný je velmi pomalý. Pokyny k další činnosti – o mnoho dříve, než k situaci dojde. Nechat hodně času na oblékání, hygienu.
  • Posoudit dobře stav nemocného (nepřetěžovat, ale nedělat za něj úkony, které může on sám udělat, i když ho to stojí námahu, nemluvit za něj, pokud se nemůže vyjádřit)
  • Podporovat všechny činnosti, které ještě nemocný může dělat, hlavně pohyb a snažit se procvičovat mozek.(paměťová cvičení)
  • Podněcovat jeho zájem o okolí, o udržování vztahů.
  • Pokusit se přizpůsobit program hybnosti nemocného, nebo alespoň podávání léků mimo čas stravování (pokud nemocný užívá levodopu)
  • Poslouchat, jak se nemocný cítí, jaké má problémy – stačí chvilička, pokud je vidět, že nemocného něco trápí. (může se přijít na nějakou zásadní věc, která nemocnému nepřijde důležitá, proto o ní lékaři neřekne)
  • Povzbuzovat, povzbuzovat stále, nedopustit, aby o sobě nemocný přemýšlel jako o trosce, která zde zabírá místo a je na obtíž. Snažit se ho ve chvílích skleslosti či nevhodného chování zaměstnat.
  • Pamatovat si, že nemocný má hlavní prioritu – léky. Je na nich závislý. Musí dostávat přesně, musí je mít vždy s sebou, pokud by někam cestoval (k lékaři…)
  • Pozitivně působit v každé situaci. (Na každé události, i kdyby byla sebestrašnější, se dát najít alespoň zrníčko něčeho pozitivního).
  • Předávat nemocnému informace o nemoci nenásilně. (deprese je součást nemoci, musí jí přijmout…)
  • Pracovat s nemocným tak, aby nepřišel o svoji důstojnost.

Co by nemělo pečujícího člověka překvapit v chování nemocného:

Zvýšená přecitlivělost a podezíravost, chybí náhled na věc, agresivita, ironie, výsměch, vyhrožování,
Vyhaslost, chladnost, nedůvěra, nereálné sebeobviňování, vztahovačnost, náladovost, sebelítost
Závratě, ztráty rovnováhy, zvýšená citlivost na hluk, světlo, bolesti hlavy únava, vyčerpanost, poruchy spánku,
hádavost, obviňování druhých, špatná paměť –zapomnětlivost, horší koncentrace, pomalejší myšlení
problémy s organizováním a plánováním, obtíže s hledáním správných slov, nerozhodnost, nejistota
obtíže se zvládáním více než jednoho úkolu najednou, obtíže se čtením nebo psaním, plačtivost, deprese, obavy, úzkost, pocity vyčerpání, únavy, bezmoci, nedostatek motivace, iniciativy, elánu, emoční změny – citlivost velká nebo velmi malá – necitelnost,
ztráta sebevědomí, nevhodné nebo necitlivé poznámky a jednání, nedostatečný náhled, vznětlivost, stálý pocit ohrožení, nevidí alternativní možnost, i menší stresory se stávají nadměrnými. prožívá vztek, bezmoc, smutek, bolest, děsivé sny, strach, ipulzivita,
ztráta zábran

Člověk s nemocným mozkem nikdy nepozná, kolik má vnitřní síly, dokud s ním nezačneme jednat jako se skutečným člověkem a nebudeme ho brát takového jaký je.
Nic se nevyrovná síle lásky.
jQuery Tlačítko na začiatok by William from Wpromotions.eu

Máte k tématu péče o nemocného dotazy, připomínky, nápady....?

Napište nám:

Všechna práva vyhrazena