Hluboká mozková stimulace 

je stimulace oblasti mozku, které se dosahuje zavedením tenké jehly do mozkové tkáně malým otvorem v lebce.
Směr a hloubka zavedení jehly jsou předem vypočteny na základě počítačových zobrazovacích metod (výpočetní tomografie) a přesnost zásahu je zajištěna stereotaktickým rámem připevněným na hlavu pacienta.

Neurochirurgický zásah může mít závažné důsledky a poškození nebo zničení nervových buněk je trvalé.

Hluboká mozková stimulace (DBS, Deep Brain Stimulation) je moderní metodou, tzv. neuromodulační léčby, která ovlivňuje chorobně změněné funkce mozku působením elektrických impulzů z elektrod zavedených do center pro řízení hybnosti.

U Parkinsonovy nemoci se elektrody zavádějí do subthalamických jader (STN), zatímco generátor impulzů se umístí pod kůží na hrudníku a s elektrodami je spojen podkožními kabely.

Metoda se osvědčila u pacientů v pokročilých stadiích PN (obvykle po 7 letech trvání nemoci), kteří jsou invalidizováni těžkým kolísáním stavu hybnosti a obvykle i mimovolními pohyby po lécích. Při kolísání dochází k výpadkům hybnosti, pacient není schopen vykonávat běžné činnosti. Mimovolné pohyby (dyskineze) navozené léky obsahujícími levodopu nebo agonisty dopaminu mohou také narušovat hybnost.
Pro vysoké riziko komplikací nebo nejistý účinek se DBS neprovádí u starších a u nemocných s poruchami poznávacích funkcí, paměti a myšlení nebo s akutní depresí.
Tendence ve světě je spíš věk u operovaných snižovat.

Pro úspěch stimulace je důležitá odpověď hlavních příznaků PN na dávku léků s levodopou. Podle ní se totiž dá odhadnout účinek DBS. STN – příznaky, které se po levodopě nezlepší, nebudou reagovat na DBS STN. Výkon by byl zbytečnou zátěží spojenou s možnými nežádoucími účinky či trvalými komplikacemi.

Před rozhodnutím o operaci je prováděno také neuropsychologické vyšetření, podmínkou úspěchu je i výtečná spolupráce pacienta a jeho rodiny.