vše o Parkinsonově nemoci

Přidejte se k Parkinson-Help z.s.

Zjistěte více o členství a benefitech

Začátky mé nemoci

I takto to začíná

Jednoho dne před pár lety jsem si všimla, že se mi lehce klepe levá ruka.
To bude z únavy a taky jsem opět domů táhla těžké tašky s nákupem, uklidnila jsem se. Jenže za pár dní jsem pozorovala stejný třes ruky. To jsem lehce znervózněla a začala se pozorovat více.
Uplynul měsíc pozorování a já musela konstatovat, že žádné změny nenastaly, ruka se prostě klepala skoro každý den. Po dalších dvou měsících už jsem začala uvažovat o návštěvě lékaře, protože mi bylo jasné, že sama si s problémem neporadím.
Obvodní lékařka mě poslala na neurologii za „nejlepším diagnostikem“ v okolí, jak pravila.
Ještě jsem s návštěvou otálela nějakou dobu, ale nakonec jsem se vypravila. Lékař byl zřejmě opravdu velmi dobrý diagnostik, protože čekárna byla doslova narvaná k prasknutí. Pořadí určoval lékař, proto na první návštěvu v ordinaci jsem čekala zhruba 4 – 5 hodin.
Konečně na mě přišla řada a já jsem se srdcem až v krku vešla dovnitř. Na první pohled byl lékař „bručoun“. Provedl nezbytná vyšetření, která se mi tenkrát zdála velmi podivná. A po chvíli pravil: „Je to Parkinsonova nemoc“. Jediná informace o této nemoci mi utkvěla v hlavě v souvislosti s papežem. Lékař mi přistrčil papír a řekl, ať se podepíšu. Poté zabručel: „to by ještě šlo“. A oznámil mi, že mě posílá na CT mozku. Ve své naprosté neinformovanosti jsem se dotazovala, jestli se na CT pozná ta Parkinsonova nemoc dobře. Lékař opět cosi zabručel, z čeho jsem vydedukovala, že nejspíš ano. Napsal recept na léky, které jsem měla začít jíst. Ihned jsem ho informovala o tom, že se léčím na psychiatrii a které léky jím. Ani nemrkl a podal mi recept.
Po několika týdnech jsem si šla vyčekat možnost dozvědět se výsledky CT mozku.
Nález byl v pořádku, na mozku nic nebylo. Poskočila jsem radostí se slovy: „takže nemám Parkinsonovu nemoc?“
V tu chvíli se na mě snesla smršť lékařových velmi ostrých a ošklivých vět. Nepamatuji si z toho skoro nic, protože jsem byla v šoku. Jenom vím, že mi velmi vynadal, že mu nevěřím a že na CT mozku jsem šla proto, aby se vyloučil nádor. A že mě už nechce vidět a léčit mě nebude. Napsal na papír, že tuto pacientku už nikdy léčit nebude, přidal ještě jeden recept na léky a já vůbec nevím, jak jsem se dostala z ordinace. Přijela jsem ke své obvodní lékařce a v slzách jí říkala, co se stalo. A obvodní lékařka pravila: nic si z toho nedělejte, léky máte, až vám dojdou, já vám je budu předepisovat a nikam už chodit nemusíte.“
Při další návštěvě psychiatrie jsem poctivě řekla, že mám ještě jedny nové léky. Psychiatrička ztuhla, okamžitě se vrhla k počítači, ke knihám a po pár minutách mi sdělila, že léky předepsané od „velmi dobrého diagnostika“ a léky na deprese nemůžu dohromady v žádném případě jíst. Tenkrát jsem vysadila všechno, což nebyl moc dobrý nápad. Ale postupně jsem antidepresiva zase nasadila a psychiatrička mi doporučila skvělou lékařku neuroložku, která po mnoha vyšetřeních musela bohužel konstatovat, že lékař je nejspíš opravdu „velmi dobrý diagnostik“, i když na chování k pacientům a vhodnost či nevhodnost kombinace některých léků má nejspíš jiný názor.

(bs)

Podporují nás

Parkinson-Help z. s. © Copyright 2014 Based on Frontier Theme