vše o Parkinsonově nemoci

Přidejte se k Parkinson-Help z.s.

Zjistěte více o členství a benefitech

O poruše kontroly impulsivity

O čem se nemluví

Na každého působí samozřejmě jinak, ale je známo, že jeden z vedlejších účinků je nadměrné nakupování.
co-2
Ve chvíli, kdy se začal tento účinek na mně projevovat, jsem si to vůbec neuvědomovala.Vesele jsem nakupovala.

Někteří nakupují potraviny, mě velmi lákalo oblečení. To takhle jdu kdekoliv a pokud procházím kolem obchodu s oblečením, prostě do toho obchodu musím vejít a musím alespoň projít na konec a zpět. A to i v případě, že vím, že pospíchám, že už nestíhám a že je to naprostý nesmysl procházet obchodem, kde hlásí: 70% slevy, protože takový kousek oblečení po slevě obnáší stále třímístné číslo.

Vím, že na tomto místě si opravdu nic nekoupím, ale projít obchodem prostě musím. Moje lékařka mi nabídla, že když to nebudu moci vydržet, změní mi léky. Rozhodla jsem se raději s tím nějakým způsobem začít bojovat.

Chodila jsem bez peněz, ale to vůbec nic nezměnilo. Prostě jsem si vyzkoušela zase deset kousků oblečení v každém obchodě, kolem kterého jsem prošla. A když jsem něco opravdu chtěla, tak jsem si to zamluvila a vrátila se pro peníze.

Tudy cesta nevedla. Mohla bych chodit po obchodech klidně celý den bez jídla i bez pití a stále mě to nepřestávalo bavit.

Ale nedávno jsem se dostala do velkého centra, které je vystavěné z mého pohledu velmi nepřehledně. Chodí se po dlouhých chodbách, které se ale větví do dalších částí. Takže tam musí člověk zabloudit, i kdyby nechtěl. Chodila jsem po těch chodbách už dlouho. Navštívila nejeden obchod a potřebovala jsem jít na WC.

Což o to, cedule tam byly, ale pokaždé šipka někam ukazovala do další chodby. Jenže z té pak ukazovala jinam. Prostě jsem tam bloudila poměrně dost dlouho. Na konci každé dlouhé chodby jsem zjistila, že jsem opět jinde. Potřeba navštívit onu místnost už byla téměř k neudržení a já stále chodila kolem samých obchodů – a opravdu ani do jednoho jsem nezavítala. Nakonec jsem tu místnost našla poté, co jsem zjistila, že jsem jí před tím minimálně dvakrát přešla.

Zařekla jsem se, že do takových prostor mě už nikdo nenaláká, obchody mě nezajímají, nic už nebudu kupovat.

Na nějakou dobu mi to vydrželo.

Ale pak se opět obchody staly silnějším lákadlem, než prožité zkušenosti.

Mám teď ale jiný fígl. Nechodím s naprosto prázdnou peněženkou, ale: jdu do obchodů a říkám, že vedlejší účinek léků prostě nezlikvidují, ale vím o tom a už to se mnou tak necloumá.

Pokud si něco vyzkouším, pečlivě se začínám rozhodovat, jestli to opravdu potřebuji. Většinou zjistím, že ne. S velkým přemáháním, trvajícím někdy mnoho minut, zboží nekoupím a jdu domů s dobrým pocitem. Po příchodu domů hlásím radostně manželovi: dneska jsem strašně moc ušetřila. A muž řekne: opravdu? To ti musím něco koupit a přinese mi třeba dobrý koláč. Je to pro mě velká pomoc, protože vím, že bere vážně moje problémy a moje boje, přestože zdravému člověku se zdají nepochopitelné.

A víte, že se mi už podařilo projít kolem mnoha obchodů, aniž bych prošla jejich dveřmi? Vždycky se za to pochválím, protože vím, co mě to stojí úsilí.

(bs)

Podporují nás

Parkinson-Help z. s. © Copyright 2014 Based on Frontier Theme