vše o Parkinsonově nemoci

Přidejte se k Parkinson-Help z.s.

Zjistěte více o členství a benefitech

Rak

 

Rak

Téměř každé ráno si vzpomenu na „rána bych zrušil“, jak zpívá Jarek Nohavica. Jarek to myslel asi z jiného důvodu, nicméně moje pocity po ránu to vyjadřuje více než přesně.

Už opět slyším, že moji chlapci se začínají oblékat. To je čas, kdybych se měla vyhrabat z pelechu a připravit jim svačinu. (Jednou se fakt svačiny naučím dělat večer! Vždyť to nemůže být až tak obtížné…, no ale zase svačina nebude čerstvá….nechám to na rána.)

Dostat se z postele není až tak jednoduchý úkol. Pomalu se zvednu a posadím se. To už není: „No a, co má být, žes vstala?“ , ale „Hurá, první dílčí úkol překonán!“ A teď rychle na záchod! Honem, spěchám, a ještě ke všemu se mi chce kýchnout. No to ne! Musím stihnout dorazit na wc ještě, než kýchnu…, jinak bude průšvih….

Jsem však ještě ztuhlá a má rychlost neřadí se k těm závratným, kdy je jasné, že člověk má vskutku naspěch. Už je téměř jisté, že nestíhám. A najednou to jde, běžím jak o závod a dobíhám v limitu, ještě před kýchnutím.

No, vida. Jde to. Jen si musím zvyknout, že po ránu bývám rakem, co ke svému cíli metelí si pozpátku. Jen mi v cestě nesmí stát žádné překážky!

Přece jenom, chůze po předu je nám přirozenější.

Nikoliv však rychlejší.

(rr)

Podporují nás

Parkinson-Help z. s. © Copyright 2014 Based on Frontier Theme