Monology

 

Monology

Znáte to taky: “No, ani se neohlídne!“, „Ať pohne!“, „Přidej, dělej, nestihnu to projet!“, „Tady není přechod!“ či „On je snad slimák nebo co?“

To jsou monology řidičů doprovázených ještě barvitými přídomky (raději neuvádím, nejsou dvakrát vybíravé).

Jsou to nevyslyšené monology automobilistů, když je na cestě, respektive přes cestu potká člověk (v převážné většině starší), co se rozhodl přejít silnici mimo přechod pro chodce a moc rychle mu to zrovna nejde.

„Teď jdu, teď mi to chodí.“ „A honem, musím přidat“. „Když půjdu až na přechod, a zastavím se, tak se nerozejdu.“ „Já, tě vidím, i když jsem se neotočil, nemůžu, teď jdu a nic jiného mne nezajímá.“ „Děkuji, žes počkal a omlouvám se.“

To je zhruba monolog přecházejícího, který ve svých měřítkách opravdu spěchá.

Já jsem kdysi patřila do skupiny první, leč mladá jsem se nechtěně přesunula do skupiny druhé.

Chápu zcela obě strany.

(rr)

Zpět