Parki 1965

1. Vaše povolání a profese před Parkim? 
Práce v účtárně, v domácnosti.

2. V kolika letech jste se dozvěděl, že máte Parkinsonovu nemoc a do jakého věku to relativně šlo žít ještě jakoby jste nebyli nemocní? 
V 41 letech se objevil třes, diagnoza byla stanovena až po roce. Relativně jde stále žít skoro jako bez nemoci, omezení nejsou velká.

3. Kdo Vám pomohl/pomáhá a kdo utekl? 
Stále mi pomáhá rodina,nejvíce manžel, někteří jenom neví, jak se se mnou mají bavit, tak se občas chovají trochu nepřirozeně. Mnoho lidí nabízí jakoukoli pomoc.

4. Co je pro Vás nejtěžší v životě s Parkinsonovou nemocí?
Pomyšlení na to, že to nebude lepší, stav se bude zhoršovat. Že se začnu chovat tak, jak bych se nikdy dříve nechovala. A že to nebudu vnímat a nebudu přístupná k tomu, abych to uznala a chtěla se změnit. Tím budu hrozně moc na obtíž svému okolí. K tomu se přidá i fyzická neshopnost a pro rodinu je to zátěž obrovská.

5. Mohli by jste se charakterizovat před a po onemocnění? 
Velmi težko se to dá popsat. Jsem teď prostě jiná a musím se naučit to přijmout.

6. Změnil se Vám žebříček hodnot a jak? 
Změnila jsem názor na důležitost některých věcí a událostí. Nejdůležitější jsou vztahy. Mít dobré vztahy s nejbližšími, je obrovské bohatství. které jsem si uvědomila vlastně až díky nemoci.

7. Co rád/a děláte ve volném čase?
Například velmi ráda vyrábím náušnice.

8. Čeho si nejvíce ceníte na druhých? 
Cením si opravdového přátelství.

9. Co považujete za Váš úspěch před a po onemocnění Parkinsonovou nemocím a jaké je Vaše přání, touha nebo co by jste rádi ještě dokázali? 
Za obrovský úspěch považuji výchovu dětí, které jsou dobře postavené do života. Mým přáním je, aby našly všechny děti partnery, se kterými budou moci projít životem jak v dobrém, tak ve zlém. Já osobně chci mít dobré vztahy s blízkou i vzdálenější rodinou, a se všemi, se kterými budu v kontaktu.

10. Co Vám pomáhá duševně a tělesně v boji s Parkinsonovou nemocí?
Já s Parkim nebojuji, ale snažím se přijmout omezení, které tato nemoc přináší. Snažím se neříkat zdravým, že se mají , že jsou zdraví, ale najít si v této nemoci i něco kladného, co by se dalo využít pro dobro.

Zveřejněno v rubrice Zpovědi
Zpět